Hon na kometu C/2006 P1 McNaught


Záchvat šílenství, který si vysloužil zvláštní kapitolu na těchto stránkách, začal poměrně nenápadně. Po objevu komety jí nebyla předpovídána nějaká extrémní jasnost a podmínky pro její pozorování v době maxima nebyly moc nadějné - kometa byla na obloze úhlově příliš blízko Slunci. Na začátku roku 2007 však začaly přicházet zprávy o výrazném zjasnění a fotografie od šťastlivců, kteří meli za svítání nebo za somraku jasnou a čistou oblohu nad obzorem. S dalším zvyšováním jasnosti až do záporných magnitud se z možnosti zahlédnout tuto kometu stávala výzva a boj o hledání mezer mezi mraky. Druhý týden roku 2007 by bylo možné nazvat "týdnem komety".

Ač to tak možná na první pohled nevypadá i tato stránka je plná fotografických experimentů. Kliknutím na libovolnou fotografii dostanete větší obrázek.


První pokus jsem začal plánovat v sobotu 6. ledna. Podle meteorologických modelů byla v neděli 7. ledna ráno šance na kus jasné oblohy nad severními Čechami. Naložil jsem tedy do auta montáž, malý "fotografický" refraktor, zrcadlovku se dvěma objektivy, notebook s bezdrátovým modemem na sledování meteorologické situace a vyrazil jsem na sever. Počasí vypadalo zcela beznadějně, projížděl jsem temnou nocí v silném větru a prudkém dešti. Postupně jsem dojel do východní části Krušných hor a hledal jsem na hřebenech místo s dobrým výhledem na jihovýchod i trochou pevné půdy pro postavení montáže. Nakonec jsem zůstal na Komáří hůrce nad Krupkou. Pořád pršelo, ale podle družicových snímků byla naděje na nějakou mezeru mezi mraky, tak jsem postavil montáž na místě s pěkným výhledem na jihovýchod. Mraky však stále pluly nade mnou, pode mnou i kolem mne, tak jsem začal postupně balit vybavení. Nejprve jsem uklidil dalekohled a na montáž dal jen fotoaparát Canon EOS 20D s teleobjektivem Canon EF 70-300/4-5.6 IS USM. Touto sestavou je vyfotografovaný jihovýchodní obzor ve chvíli, kdy se viditelnost začala zlepšovat - přes okraj Ústí nad Labem je vidět část Středohoří a vysílač na Bukové hoře. Mraky nad obzorem stále tvořily souvislou vrstvu, kometa vidět nebyla a blížil se východ Slunce.

Když jas oblohy před východem Slunce znemožnil dlouhé expoziční časy, uklidil jsem do kufru auta i montáž. Kometa však zatím vystoupala výš nad obzor a v odpovídajícím směru se začaly objevovat mezery mezi mraky. Každý takový nadějný kousek oblohy jsem prozkoumal triedrem a několikrát jsem kometu letmo zahlédl. S pomocí stabilizátoru obrazu na objektivu se mi ji podařilo vyfotografovat z ruky při ohniskové vzdálenosti 300mm časy kolem 1/100 sekundy s nastavenou citlivostí ISO 200. Jeden ze snímků není ani rozhýbaný a kometa je na něm opravdu vidět i skrz lehkou oblačnost.

Z tohoto obrázku je možné udělat výřez, z něhož je zřejmé, že se jedná opravdu o kometu. Po oné krušné noci v Krušných horách jsem tedy v neděli 7. ledna ráno zaznamenal alespoň částečný úspěch - kometu jsem viděl a vyfotografoval, i když pouze skrz oblačnost na světlé obloze krátce před východem Slunce.



Na druhý pokus došlo následující den, v pondělí 8. ledna. Ráno bylo v okolí Prahy zcela zataženo, ale na odpoledne předpověď opět slibovala šanci na nějakou mezeru mezi mraky. Po obědě vypadala obloha slibně, tak jsem přesvědčil kolegu v práci a udělali jsme si malý výlet.

Vyjeli jsme autem jen kousek na jihovýchod od Prahy. Jako stanoviště jsme zvolili kopec Mandava na "staré Benešovské" silnici, odkud je volný výhled na jihozápadní obzor ( resp. pod obzor ). Obloha se zatím ovšem zcela zatáhla, chvílemi i pršelo, s pozorováním to vypadalo beznadějně.

Z auta jsem vytáhl jen fotoaparát s teleobjektivem a stativ. Na jihozápadě bylo souvisle zataženo, mezery mezi mraky se objevovaly v naprosto nevhodných směrech. Když kolem páté hodiny opět začínalo pršet a byla nám zima, chtěli jsme už sbalit stativ a odjet. Vtom se ve správném směru objevila jedna jediná malá mezera mezi mraky. Podíval jsem se na ni triedrem a kometa tam byla vidět !

Rychle jsem podal triedr kolegovi a vrhl se k fotoaparátu. Během 15 sekund asi v 17:02 hod. jsem stihl pořídit ctyři snímky, než kometa znovu zmizela v mracích. Expozice kolem 1.5 sekundy při cloně 5.6 a citlivosti ISO 200 odměřila automatika, nebyl čas cokoliv nastavovat. Ohnisková vzdálenost objektivu Canon EF 70-300/4-5.6 IS USM byla nastavena na 250mm.

I druhý pokus tedy skončil částečným úspěchem. Sice nebylo možné kometu delší dobu pozorovat, ale viděli jsme ji a vyfotografovali. A moje štěstí už pomalu začínalo vypadat podezřele.


V úterý ráno se obloha zatáhla tak, že mne ani nenapadlo znovu pokoušet štěstí. K večeru se situace nezlepšila. K dalšímu pokusu jsem se tedy odhodlal ve středu 10. ledna ráno. Z domova vypadala obloha slibně. Když jsem však vyjel se stativem a fotoaparátem na kopec u Libčic ( na skále naproti Řeži ), zjistil jsem, že nad jihovýchodním obzorem je v dálce pás mraků, který odplouvá jen velmi pomalu. Musel jsem tedy počkat, až kometa vystoupá nad něj. To už bylo po půl osmé, blížil se východ Slunce a obloha byla dost světlá. Vzduch nízko nad zemí navíc nebyl moc průhledný ( což je v okolí Prahy normální stav ). Kometa však za uplynulý den opět zjasnila, takže byla viditelná triedrem až téměř do východu Slunce. Fotografie byla pořízena ze stativu opět fotoaparátem Canon EOS 20D s teleobjektivem Canon EF 70-300/4-5.6 IS USM, nastaveným na ohniskovou vzdálenost 250mm, expozicí 1/8 sekundy při cloně 6.3 a citlivosti ISO 100. Obrázek má silně zvýšený kontrast, kometa nízko nad světlým obzorem příliš kontrastní nebyla.

Nafotografoval jsem několik expozic a za pár minut již vycházelo Slunce. Na obrázku je vidět slabý zákal, kterým Slunce prosvítá, přestože vzduch je na poměry středních Čech čistý a viditelnost slušná. Tento zákal, v blízkosti Slunce dobře osvětlený, komplikoval pozorování komety nejen ve středu ráno, ale i v dalších dnech, kdy obloha byla zdánlivě čistá.

Výřezy z pěti snímků komety jsem složil na sebe a u výsledného obrázku zvýšil kontrast. Výsledek konečně začínal vypadat jako kometa, i když za cenu značného šumu v obraze. Nezbylo, než doufat, že se dočkáme jasné oblohy po západu Slunce, kdy byla kometa výše nad obzorem, než před východem Slunce.


Příležitost k večernímu pozorování se naskytla hned téhož dne. Mraky zůstaly roztrhané až do večera, na mnoha místech bylo téměř jasno. Kometu se tak podařilo spatřit většině lidí, kteří se o to snažili. Byla dobře vidět i prostým okem bez dalekohledu. Pokud druhý lednový týden byl týdnem komety, pak středa 10. ledna byla dnem komety. Ta byla výrazně jasnější, než na začátku týdne a přitom ještě dostatečně vzdálená od Slunce.

Když jsem viděl skoro jasnou oblohu, udělal jsem si opět pauzu v práci, spojenou s malým výletem. Zajel jsem k obci Kaliště u Votic, odkud je také pěkný výhled jihozápadním směrem. Na obloze sice byly pásy vysoké oblačnosti, kometa však i přes ně byla zřetelně vidět. Snímek vpravo jsem pořídil starým digitálním kompaktem Nikon Coolpix 880 z ruky. Ten den bylo možné kometu fotografovat i telefonem.

Na fotografický stativ jsem tentokrát upevnil malý apochromatický refraktor William Optics Megrez 80II ED s APO reduktorem 0.8x. Dalekohled měl již proti originálnímu provedení prodloužený tubus trubkou před okulárovým výtahem ( eloxovanou trubku se závity ochotně vyrobil J.Lev ), což při fotografování dovoluje vynechat nástavce za výtahem. Sestava měla výslednou ohniskovou vzdálenost přibližně 450mm a světelnost zhruba f/5.6. Na dalekohledu byla opět zrcadlovka Canon EOS 20D. Citlivost jsem nastavil na ISO 200.

Touto sestavou jsem pořídil sérii snímků komety mezi vysokou oblačností, než zmizela za pásem mraků na obzoru. Délka expozice pro temnější oblohu krátce před západem komety byla nastavena na 0.3 sekundy. Vysoká oblačnost ani moc nevadila, aspoň snímky nejsou tak fádní. Zmenšené obrázky z posledních okamžiků, než kometa zmizela za mraky, jsem poskládal do krátké video sekvence : můžete si ji prohlédnout zde ve formátu MPEG ( 265 kB ).


Opět jsem složil několik výřezů ze snímků komety a zvýšil kontrast výsledného obrázku. Výsledek je podstatně lepší, než u ranních snímků. Kometa byla jasnější a obloha tmavší. Lepší obrázek se mi za celý týden vyfotografovat nepodařilo.


Přidávám ještě dva obrázky bez komety, pořízené krátce po západu Slunce. Ilustrují, jaký to byl hezký večer ve srovnání s většinou ostatních v předchozím období. Kometa jen stylově dokreslila atmosféru.


Další pokus jsem učinil hned následující den, ve čtvrtek 11. ledna ráno. Předem bylo zřejmé, že viditelnost komety bude horší, než předchozí večer. Vycházela už totiž na velmi jasné obloze jen krátce před Sluncem. Triedrem bylo snadné ji nalézt, prostým okem však byla vidět jen několik minut poté, co vystoupila z hustého oparu nad obzorem a před tím, než ji přesvítil východ Slunce. Pozoroval a fotografoval jsem opět z kopce u Libčic, tentokrát o trochu vyššího, směrem na Kralupy.

K fotografování jsem použil stejnou sestavu, jako ve středu večer : refraktor William Optics Megrez 80II ED s APO reduktorem 0.8x a digitální zrcadlovku Canon EOS 20D na fotografickém stativu. Obrázek vlevo byl fotografovaný expozicí 1/15 sekundy při nastavené citlivosti ISO 100. Ukazuje kometu krátce poté, co se vynořila z ranního oparu a smogu.

Snímek vpravo, fotografovaný později expozicí 1/100 sekundy, ukazuje hustý letecký provoz severně od Prahy. Ke kometě se zprava blíží letadlo a zleva hejno havranů. Délka expozice naznačuje, jak světlá již byla obloha v době, kdy kometa vystupovala z oparu nad obzorem.


Další obrázek vznikl složením výřezů z dvaceti expozic 1/60 sekundy a zvýšením kontrastu. Ani takovým množstvím složených snímků jsem příliš hezký obrázek nezískal. Nezbývalo, než se těšit na večer, kdy měla kometa zářit při západu Slunce opět dostatečně vysoko.

Jenže večer se žádné představení nekonalo. Obloha se opět zatáhla, občas pršelo a ani předpověď nedávala naději na vyjasnění. Počasí se zlepšilo až pozdě v noci, ale páteční ranní pozorování už prakticky nemělo smysl - kometa vycházela těsně před Sluncem a dokonale průzračná obloha až k obzoru nikde v okolí nebyla. Čekal jsem tedy na páteční večer a mezi tím přicházely zprávy, jak kometa opět výrazně zjasnila. K večeru se ovšem znovu začalo zatahovat.

Páteční odpoledne jsem strávil marným pokusem o nalezení mezery mezi mraky. Projel jsem kus středních Čech a zastavil se na kopci, odkud se zdálo, že se mraky na jihozápadě trhají. Neroztrhaly se.

V sobotu 13. ledna se na internetu objevovaly fotografie komety, pořízené za bílého dne - kometa opět zjasnila. Ale takové pozorování vyžaduje dokonale čistou oblohu a ta se v našich krajích nevyskytovala. Podle meteorologických modelů byla večer šance na vyjasnění v Krušných horách. Chytal jsem se stébla naděje a před západem Slunce vyjel znovu na Komáří hůrku nad Krupkou, kde jsem o týden dříve zaznamenal první úspěch. Tentokrát ovšem zůstalo zataženo s občasným deštěm.

Tak jsem alespoň využil výhled a hrál jsem si s teleobjktivem. S trochou zoufalství a trochou škodolibosti jsem fotografoval typické severočeské krajinky, např. s elektrárnami Ledvice a Počerady v zákrytu nebo s litvínovskou rafinérií.


Pak přišla neděle 14. ledna, kdy se kometa nejvíce přiblížila Slunci a byla také nejjasnější. Obloha se vyčistila a za frontou bylo možné pozorovat kometu triedrem přímo za bílého dne, kousek od Slunce. Jenže tak čistá obloha vydržela jen krátce, brzy se objevily mraky a i modrá obloha nebyla tak průhledná, jak na první pohled vypadala. Pozorování v blízkosti Slunce bylo navíc dost nepříjemné. Rozhodl jsem se počkat s fotografováním na večer.

Podruhé v týdnu jsem vyrazil k obci Kaliště u Votic, tentokrát až do sedla pod kopec Džbány ( 688 mnm ), kde občas v noci fotografuji galaxie a mlhoviny. Očekával jsem totiž jasnou noc a proto jsem si přivezl i další vybavení. Několik desítek metrů od místa, kde jsem sestavil "hvězdárnu" byl výhled na jihozápadní obzor. Tam jsem postavil fotografický stativ, opět s dalekohledem Megrez 80II ED, APO reduktorem 0.8x a fotoaparátem Canon EOS 20D.

Při západu Slunce bylo poměrně snadné nalézt kometu triedrem, obloha však skutečně nebyla příliš čistá. U snímků bylo nutné silně zvýšit kontrast, aby kometa nezanikala v oparu nad obzorem. V porovnání s předchozími dny byl zkrátka obraz bídný. Jediným přínosem večera byl důkaz, že i kometu takto blízko u Slunce je možné u nás pozorovat a vyfotografovat.


Složením několika snímků a extrémním zvýšením kontrastu jsem dostal obrázek s náznakem ohonu. Skvrny kolem komety jsou různě poskládané obrazy mraků, jejichž poloha vůči kometě byla pokaždé jiná.

Když se těsně nad obzorem kometa ještě na chvíli vynořila zpoza mraku, který ji zakrýval, viděl jsem C/2006 P1 naposled. A nebyla to žádná sláva. Nebyl to ovšem také můj poslední pokus o její pozorování.


Noc z neděle na pondělí jsem strávil pozorováním a fotografováním mlhovin a galaxií. Výsledky jsem nebyl příliš nadšen. Ukázalo se, že obloha opravdu nebyla tak čistá, jak se zdálo a fotografie nebyly moc bohaté na slabé detaily. Za účelem fotografování jsem ovšem měl dobře ustavenou paralaktickou montáž s navigačním systémem a na ní dobře zkolimovaný Newton 200/800mm. Rozhodl jsem se montáž využít pro nalezení komety.

Nastavení navigačního systému jsem ještě ráno zkontroloval zaměřením Slunce. Do okuláru jsem se raději nedíval a jen si ověřil promítáním na kus papíru, že dalekohled na vycházející část Slunce opravdu mířil. Pohled na 200mm parabolické zrcadlo se světelností f/4, namířené bez filtru přímo na Slunce, působil lehké mrazení v zádech. Zamlžený a namrzlý 25mm okulár poměrně rychle vyschl, přestože všude kolem byla jinovatka. Raději jsem přestavil montáž pod obzor na aktuální souřadnice C/2006 P1 a čekal, až kometa vyjde.

Jenže jakmile dalekohled zamířil nad obzor, byl vidět jen bílý zákal. Vyzkoušel jsem snad všechny filtry, které jsem našel, ale vždycky to vypadalo, jako bych se díval do mlékárny. S výškou nad obzorem se viditelnost zlepšovala jen velice pomalu. Tak jsem pokus vzdal. Nezbývá mi, než konstatovat, že za poslední tři měsíce jsem opravdu čistou oblohu viděl jen pár hodin, vždy těsně po přechodu fronty.



Zpět na hlavní stránku fotografických experimentů


M.P. 2007